S příchodem nového roku se ze mě stal docela jiný člověk. Rozhodla jsem se totiž, že si přestanu léčit svoji téměř celoživotní RS vysilující prací v jednom úspěšném obchodním řetězci
Od ledna jsem tedy přestala budovat naši konzumní společnost a začala se starat
o sebe, domácnost a psa. Rodina vcelku moje rozhodnutí přivítala a oželela nemalý peníz v podobě mé výplaty. Vedle občasného úklidu, nákupu a večeře bylo hlavním důvodem jejich vstřícnosti venčení našeho chlupatého mamuta. Je to poněkud vzrostlejší plavý briard, miláček rodiny. Baryk je moc hodný, ale temperamentní,
a když si chce pokecat, tak jeho psí kontrabas rozezní okenní tabulky. Taky je společenský a občas se člověku opře tlapkami o ramena. Já se v takovém případě doširoka rozkročím a obě berle zapíchnu do země. Po patřičném přivítání se jdu znova nalíčit. Je pravda, že pokud projevuje psí zájem neznámému člověku, někdy se mi těžko vysvětluje, že ta obluda je opravdu hodná.
Po ukončení pracovního poměru jsem tedy hlavní část venčení našeho Baryka vzala na svá bedra já. Pro tyto účely se mi velmi dobře hodí moje elektrická tříkolka. Bydlíme na okraji Prahy, a mohu tedy brázdit okolní vesnice se psem po boku bez známky únavy.
Od nového roku musí být každý pes v Praze povinně očipován. Samozřejmě jsme to odkládali a odkládali, až mě hned 2. ledna chytla kontrola. Pozdě jsem si všimla, že široko daleko není ani psí noha. Blížící se dvojici policistek se nedalo vyhnout
a s berlemi se utíká špatně. Nic nepomohla debata o výši invalidního důchodu, pokutu jsem dostala. To byl dobrý důvod nechat psa urychleně očipovat. Protože nám leží na srdci duševní zdraví našeho pejska, rozhodli jsme se uchránit ho stresu, který by mu přivodila návštěva veterinární ordinace. Pana doktora jsme si objednali do bytu. Hodina H nastala v době, kdy manžel byl v práci a dcera ve škole. Pan doktor byl elegantní příjemný mladý muž a Baryk ho přivítal svým obvyklým způsobem. Pan doktor otřel tvář a otevřel kufřík. Nejistě jsem pozorovala jeho bílé džíny a krémově zbarvený svetr. Baryk nejistě pozoroval jeho kufřík. Pan doktor prohlédl oči, uši, chrup, poslechl srdce, plíce. Konstatoval naprosté zdraví našeho psa. Prohlídka probíhala v obývacím pokoji, kde se stále ještě skvěl vánoční stromek. Většinou mi dojdou nervy a kolem Velikonoc ho odstrojím. Během akce jsme se pomalu přesouvali do kuchyně, kde má Baryk pod stolem útočiště. Neustále jsem na něj vlídně hovořila
a drbala ho za uchem, ale jako bych byla vzduch, ačkoliv si normálně lehne na záda
a chce drbat na bříšku.V kuchyni pod stolem dostal injekci proti vzteklině. V tom okamžiku si Baryk řekl „a dost“, vyrazil zpět do obýváku a nalepil se na dveře
k balkonu. Kdyby měly klíčovou dírku, tak by se jí snad protáhl. Opatrně
s nenucenými úsměvy jsme se s panem doktorem začali přesouvat směrem k oněm dveřím, pan doktor v ruce injekci s čipem. Měla jsem za úkol podržet pejskovi hlavičku, aby dostal čip pěkně za ouško. Jakmile ucítil Baryk za ouškem dezinfekci, vyrazil k vánočnímu stromku. Mimochodem, když ucítí venku hárající fenu, dokáže mě převrátit i s vozíkem. Zatím převrátil jen vánoční stromek. Ještěže jsou ty živé stromky tak drahé, ten náš měl něco málo přes metr a ozdoby byly převážně slaměné. Koutkem oka jsem zahlédla světlé oblečení pana doktora, které zdaleka nebylo už tak bez poskvrnky. Abych to dále nijak zvlášť nedramatizovala, situace se vyvíjela doslova ode zdi ke zdi. Dále byl převrácen můj rotoped, jedna židle a jeden konferenční stolek s šálky (prázdnými) na kávu. Konečně se mi podařilo plavnou šipkou zalehnout psa vlastním tělem. Člověk je v krizových situacích schopen neuvěřitelných výkonů. Jenže náš pejsek začal tak temně vrčet, že už i mírně opoceného pana doktora to zarazilo. Odložil čip a ze svého kufříku vylovil šikovný náhubek (tou naší klecí na tlamu by nás prý mohl poranit) a obratně mu ho nasadil.
V tom okamžiku Baryk poznal, že prohrál a vzdal to. Bez mrknutí oka se nechal očipovat. Poté se uchýlil na balkon a až do večera se mnou nemluvil, ačkoliv jsem mu podlézavě nabízela piškoty. Pan doktor se nezdržel ani na kávičku, vyinkasoval peníze
a co nejrychleji se odporoučel. Já jsem vyluxovala rozdrcené piškoty, postavila nábytek na své místo a znovu ozdobila stromeček. Nakonec jsem si na hodinku lehla, přemítajíc o tom, jak to asi tak proběhne, až bude muset být Baryk za měsíc přeočkován. Manžel po návratu z práce projevil veliké uspokojení nad tím, jakého máme pěkného, zdravého pejska, očipovaného. Policajty jsem od té doby nepotkala.
Vaše Ivana Rosová 03 06
