Vanilkové dny

Jaro v plném proudu, pobrali jsme všechny vozíky, chodítka a berle, naskládali se do auta a vyrazili směr Třemošná. Sice samé ženské, ale musím použít měkké i, protože mezi námi byl jeden muž. Navíc byl Jarda na rekondici poprvé. Naše drůbeží hejno bral sportovně.

Třeba když jsme zdobili skleněné svícínky nalepovacími motivy. Na výběr byly převážně malé či větší sněhové vločky, hvězdičky, vánoční stromečky. Našla jsem dva motýly, tak jsem seskupila motýly ve vánici. Jarda si nalepil dvě hvězdy doprostřed brýlí a pravil, že teď je v jeho očích každá žena hvězdou. Já si nalepila hvězdičku na tvář, ostatní si ozdobili kromě svícínků nosy, čela, uši, bradu…něco jako piercing.

Nejméně o deset let jsme si prodloužili život při pletení košíků z pedigu. Jak známo, smích prodlužuje život. Instruktorka Lenka se zápalem i trpělivostí vysvětlovala, jak tu změť proutí smotat do tvaru košíků. Je to jednoduché: jedna, dva, třetí zaháknout, jedna, dva, třetí zaháknout, jedna, dva, …hergot, kde jsem to skončila, ta chyba není vidět, párat už to nebudu! Nakonec mi to docela šlo, jde o to, získat určitý nadhled. Ostatní na tom byli obdobně, kromě Máří. Ta se za pět hodin nenaučila počítat do tří. Do toho zámotku, který vytvořila, bude prý vkládat dvě štamprlata. Jarda je povoláním výtvarník, tak šel trochu proti proudu a upletl ptačí klec.

Keramika je mezi námi také velmi oblíbená. Naše hrnky bychom mohli prodávat, tak se všem povedly. V mém případě šlo o květináček. To ucho mi tam prostě nedrželo.

Dalším bodem ergoterapie bylo batikování triček. Pokaždé si říkám, že už stačilo, ale nakonec mi to nedá. Snažím se o nestandardní postupy. Minule jsem vhkým tričkem vytřela zbytky všech barev, rozsypaných po stolech. Převažovala modrá. Tričko vypadalo báječně, dokud jsem ho doma omylem nevyprala s ostatním prádlem na 80 stupňů. Když jsem ho vytáhla, bylo světle modré, zbytek prádla byl tmavomodrý. Přesto jsem to v Třemošné nevzdala. Rozhodla jsem se, že pro svou dceru Aničku vytvořím tričko se sluníčkem na hrudi. To bude jednoduché! Vytáhla jsem vepředu cíp, převázala provázky a ten cíp vyválela ve žluté barvě. Po zapečení v mikrovlnné troubě a následném vymáchání v octové vodě z toho vznikly erupce na slunci po celém tričku. Anče se to moc líbí, prý na běhání, je to sportovkyně. Ostatním vyšly jejich kreace daleko slušivější.

Zdobení květináčů tzv. ubrouskovou technikou jsem dokázala pouze za pomoci Alice (vedoucí rekondice). Ona je totiž na rozdíl ode mě šikovná a trpělivá. Takže vystřihnout motiv z mikroskopicky tenkého kuchyňského ubrousku a hladce ho nalepit na květináč je pro ni hračka. Na oplátku jsem jí napsala hodnocení rekondice, což je povinností každého vedoucího rekondice. Jo, každý dělá, co umí. Alice umí tvořit, já to zhodnotím.

Malování skleněných váziček nedopadlo tak dobře, barvy vlivem přitažlivosti zemské nedržely, stékaly po skle dolů. Moje vázička vypadala jako vymáchaná v žabinci.

Další nabídka Exodu byl výlet. Mají k dispozici velké auto, kde mohou cestovat i vozíčkáři. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Nejprve jela jedna skupina (3 chodící + já na vozíku + 1 doprovod) na prohlídku věhlasného kláštera Plasy. Řidič z Exodu Vojta nás vyložil u kláštera a jel pro druhou skupinu, která mířila do Plzně na náměstí.

Na tomto místě bych ráda uvedla některá historická fakta, která nás zaujala.

Královská štola – tedy páteřní kanál dlouhý asi 220m, vysoký 1,7 – 2,2m a široký přes 4m odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Zároveň v minulosti naháněl vodu na mlýnské kolo a pilu, ale zejména proplachoval dřevěné prevéty (záchody), které jsou vysazeny na krakorcích nad touto štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry. Zároveň byly opatřeny nikou na svíčku a odvodem pro zapáchající vzduch do komína. Dnes se jimi mohou návštěvníci alespoň na chvíli podívat do Královské štoly během prohlídky prvního patra konventu. Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Sřely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu.

Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5.100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu a to de facto zkamenělo.

To jsem vybrala z http://www.klaster-plasy.cz/?Dejiny

Klášter, jehož základy pocházejí z počátku 12.století, je monumentální, klenby, stropy a samonosné schodiště od světoznámého stavitele Santiniho úžasné, fresky ještě úžasnější.

Ovšem co jsme nejvíce obdivovaly, byly středověké mnišské latríny (prévety) a pisoáry (viz výše). To je jasné, tohle nás nejvíce zajímá.

Čistota, prostornost, bezbariérovost, hygiena. Hluboko pod otvory proudila čistá voda., která si jistě hravě poradila s jakýmkoliv množstvím mnišských exkrementů. A pak, že středověk nedbal na hygienu! Kam se hrabe starověky římský aquaduct, potažmo dnešní čističky odpadů.

Na konci měla naše prohlídka ještě další zajímavost.  Expozice starobylé lékárny zaujala především Máří. Štelářky a poličky plné dóziček a skleniček, kde lékárníci uchovávali jedy, bylinky a slavný Plaský prášek. Na nic nečekala, jednotlivé exempláře brala do rukou, očichávala, otvírala, zkoumala. Slečna průvodkyně jenom polkla a dodatečně špitla, že jí tedy dovoluje, aby si jednotlivé kusy prohlédla.

Po prohlídce kláštera jsme plynule pokračovaly.návštěvou přilehlé hospody. Tam jsme si daly velmi chutné místní Plaské pivo a v klidu vyčkaly příjezdu řidiče Vojty, Na požádání nás ještě při zpáteční cestě provezl místním letištěm. Tak nás napadlo, že příště bychom si mohli zamluvit seskok padákem.

Druhá skupina si výlet v Plzni také užila. Ti si zase prohlédli kostel na náměstí a muzeum hraček. A hlavně místní cukrárnu. Jak mi to tak líčili, zřejmě jim vyjedli zásoby.

Další den i na špekáčky došlo. Vojta nám je připravil na grilu. Bašta!

Při odjezdu domů bylo auto zpět do Prahy dvakrát těžší o množství našich výrobků.

A jak to tak píší děti rodičům ze škol v přírodě:

Jíme dobře, spíme dobře, dojeli jsme dobře.

Ivana Rosová