„Nemoc je nocí života, občanstvím strastiplného druhu. S okamžikem zrození získáváme dvojí občanství, království zdravých a království nemocných. Nejraději bychom užívali jen ty první, lepší doklady, ale dříve nebo později se musí každý z nás alespoň načas hlásit jako občan toho druhého.“

„V království nemocných se však lze jen stěží usadit bez předsudků navozených zlověstnými metaforami, jež se v jeho krajině vyskytují“.

(Susan Sontag „Nemoc jako metafora“,Mladá Fronta, Praha 1997)

 

    Dne 24. března  2011 měla v Galerii VŠUP vernisáž doktorandská výstava MgA. Ivety Pilařové s názvem Esperanto. Tématem  výstavy je zprostředkování hledané vzájemné komunikace světa zdravých a světa handicapovaných. Esperanto je metaforou této komunikace v existující propasti v meziprostoru obou území. Projekt shledává řešení v psychologické otevřenosti, která poskytuje šanci nebýt vzniklými handicapy vyčleňován na okraj  společnosti.Galerie poskytuje společný prostor pro komunikaci, naturalističnost, lidskost a určitou nadsázku.

Výstava přibližuje návštěvníkům svět fyzicky handicapovaných osob, jehož prostředí je autorce výstavy bohužel velmi blízké.

Výstavu tvoří dva promítané videoarty a inovovaný elektrický skútr. Promítaná projekce je mozaikou záběrů života s fyzickým handicapem, asociační sled obrazů odvíjí jakousi báseň. Záběry ukazují autorku a další fyzicky handicapované při každodenním boji se svou nemocí, se svými těly a se sebou samými. Kromě videoartu byl hlavním exponátem elektrický čtyřkolový skútr, upravený tak, aby umožňoval péči o dítě fyzicky postiženému rodiči. Inovace spočívá v připojení sedačky pro miminko ke konstrukci skútru. Tak se z vozítka stane obdoba kočárku a osoba s handicapem se může vypravit samostatně ven i s dítětem.  Aby byla zajištěna bezpečnost malého pasažéra v sedačce, snímají ultrazvukové senzory zadní a boční prostor sedačky a vyhodnocují blízkost okolních předmětů. Řidič je údajem na displeji varován před nechtěným nárazem do zdi, sloupu, nebo kolemjdoucích lidí.

 

Pro účely vernisáže bylo řízení skútru upraveno. Stěžejní  byla myšlenka naprogramování skútru v samopohyblivý objekt  se specifickým chováním a  interakcí ke svému okolí. Skútr měl sám opisovat dráhu ležaté osmičky
nastavenou konstantní rychlostí a při setkání se s překážkou (kterou mohl být návštěvník galerie), měl pár sekund počkat a poté pokračovat po své trajektorii.
Sám se neměl vyhýbat, ale jeho úkolem bylo spíše překážet. Toto se nepodařilo naplnit díky technickému problému. Nakonec ale provedená úprava umožnila uskutečnit samostatný pohyb skútru pomocí dálkového ovládání,  tzn. bez řidiče. Svou choreografii s pohybem skútru na vernisáži sladila taneční skupina
Dance2XS. Výstavu přišli zahájit členové hudebního divadla Karlín,
kteří handicap jako takový úsměvně a působivě odlehčili dynamickou
choreografií se zdravotními pomůckami chodítek.

 

 

Na kompletní technické realizaci úprav vozítka se podíleli inženýři z 
Fakulty strojní ČVUT  ‒ Karel Muzika, Karolina Macúchová a Pavel Trnka.

 

Výstava potrvá do 16. dubna. Poté bude elektrický skútr používat sama autorka.

vsup_vozitko.jpg